Glenn Miller
Glenn Miller se narodil v roce 1904 a zemřel roku 1944, ovšem za neznámých okolností, jež mohou naznačovat, že vlastně ani tak nemusel zemřít a stejně jako Elvis Presley žije.
Glenn Miller byl jazzovým umělcem, pozounista a pozdější kapelník big bandu ve swingové éře.
Mládí prožil malý Glenn letem po Spojených státech. Jeho rodiče se často stěhovali, nakonec se ale usídlili v nevýznamném městě ve státě Colorado, kde i odmaturoval. V té době se také rozhodl živit hudbou.
Nedostudoval univerzitu, jelikož se naplno věnoval profesionálnímu muzicírování-chodil po konkurzech a odehrával koncerty, které se mu podařilo sehnat.
Později studoval komponistickou Schillerovu techniku.
Ve dvacátých letech stejného století Glenn procházel mnohými hudebními uskupeními- kapela Bena Pollacka, orchestr Reda Nicholse, v kterém mu spoluhráček byl například Benny Goodman.
Glenn se pokoušel dát dohromady i svůj orchestr, ale prvních několik pokusů nebylo úspěšných-zvuk jeho orchestrů byl příliš stejný a neoriginální, takže orchestry na veřejnost nezapůsobily.
Uvědomoval si, že potřeboval vymyslet zcela jedinečný zvuk a rozhodl se, že klarinet bude hrát melodickou linku spolu s tenorsaxofonem na stejnou notu a ladit v jediné oktávě se třemi dalšími saxofony. George Simon pro něj objevil saxofonistu jménem Wilbur Schwartz, kterého najal, ale namísto saxofonu jej nechal hrát hlavní klarinet.
S tímto orchestrem, který byl přímo veleúspěšný, nahrál svá nejslavnější díla-In the mood, Chattanooga Choo Choo, Moonlight serenádě aj.
Glenn Miller se rozhodl vstoupit do armády. Přesně na vrcholu své civilní kariéry. V armádě utvořil několik uskupení, která hrála vojákům na zlepšení nálady. Miller cestoval po Evropě a do tradičních vojenských pochodů vnesl trochu novoty, čímž si vysloužil políčky od hudebních kritiků. Jak už jsem říkal na začátku, Glenn Miller právě při jednom přeletu, aby někoho mohl zase rozveselit, zmizel i s celým letadlem kdesi nad kanálem La Manche, kde také nejspíš zahynul, na rozdíl od jeho hudby, která má úžasného jazzového ducha své doby.