Karel Hašler

K. Hašler: český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér.      

·         Narodil se 31. října 1879 na Zlíchově v Praze (tehdejší Rak- Uh.)

·         Zemřel 22. prosince 1941 v Mauthausenu (Německo).

Byl synem kováře (později se otec stal sklářem), učil se rukavičkářem, ale v tomto řemesle nespatřoval svou budoucnost a velmi brzy (nedlouho po získání výučního listu) utekl k divadlu.. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.Roku 1908 se oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, jejich syn Zdeněk Miloš Hašler (1909-1972) byl filmový herec a režisér. V roce 1916 byl propuštěn z Národního divadla pro nekázeň. Už před tím se ale začal živit svými písněmi. Během 1. světové války jezdil na turné po českých zemích a vystupoval po Praze. V roce 1919 otevřel vlastní hudební vydavatelství. Vystupoval často ve varieté na Vinohradech.Písničky začal skládat již před první velkou válkou pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populární nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a velmi často štiplavému obsahu na úkor politiků. V tomto duchu pokračoval i po vzniku nové republiky. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil a nazpíval novou píseň a brzy ji zpívala celá Praha. Jejich popularita stoupala zároveň s tím, jak se ze západu blížila hrozba nacistické okupace a války. Postupně se stával stejně významným a známým kabaretiérem, jako byl tehdy třeba Vlasta Burian nebo Ferenc Futurista. Jeho populárnost a velké úspěchy samozřejmě vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce Zdeně. Hádali se o výchovu synů (Karel a Gino, kteří oba později odjeli do USA). Od třicátých let žijí odděleně.Za druhé světové války pořádal pro lidi písňové večery burcující v nich protiněmecké pocity a vlastenectví a odpor proti okupantům. Opět se vrátil k svému starému zvyku výsměchů a parodování politiky skrze písničky. Ale Gestapo to nenechalo jen tak být. Přijeli si pro něj na natáčení exteriérů pro film MĚSTEČKO NA DLANI (1942), tři dny ho vyslýchali a pak ho propustili s tím, aby přestal brojit. Ale nepřestal a dál zpíval písničky o tom, jak nacisti dopadnou na čumák. Za několik dní, 2. září 1941 si pro něj přišli podruhé a opět na natáčení. Tentokrát jej však již nepropustili. Po mnoha krutých výsleších byl v půlce října odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde 22. prosince na následky zkopání na schodech zemřel. Podle jiné verze ho přivázali k umyvadlu na umývárce/mučírně a tak dlouho polévali studenou vodou až umřel.

Filmová autobiografie: Již jeho první zvukový film Písničkář (1932), ve kterém ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií. O jeho životě pojednává pětidílný televizní seriál Pražský písničkář (1997) s Viktorem Preissem v hlavní roli. V roce 2008 natočili čeští režiséři Marek Jícha a Josef Lustig dokument Písničkář, který nezemřel, jehož spoluautorem i postavou je Hašlerův nejmladší (třetí, nemanželský) syn Thomas, který se narodil pouhých pět týdnů před otcovým umučením v koncentračním táboře. Jak Thomas uvádí : Otec  se o jeho narození dozvěděl z dopisů jeho matky (v koncentračním táboře byla dovolena korespondence výhradně s osobním obsahem). Thomas Hasler po válce (v 7 letech) odešel se svou matkou německého původu z Československa do Austrálie a později do USA, kde žije dodnes.

Zajímavosti:

Nejznámější písně
                  Hoši od Zborova
                  Po starých zámeckých schodech
                 Pětatřicátníci
                  Ta naše písnička česká