František Kmoch
(1. srpen 1848, Zásmuky u Kolína – 30. duben 1912, Kolín) byl český dirigent a skladatel dechové hudby.
Rodina
Jeho matkou byla Kateřina Baláčková (1824–1920), dcera sedláka Jana Baláčka ze Zásmuk a Kateřiny Píšové z Horních Chvatlin. Otec Jakub Kmoch (1823–1895) pocházel z Chmeliště u Uhlířských Janovic. Byl synem sedláka Matěje Kmocha a Kateřiny Vojáčkové tamtéž. Rodiče malého Františka žili ve stísněných poměrech a potřebovali pomoc od rodičů Kateřiny; navíc se jejich soužití potýkalo s problémy, neboť dlouho nebyli sezdáni. František a jeho bratři Antonín, Václav a Josef se narodili jako nemanželské děti. Až 27. listopadu 1855 vysloužilý voják a domkář Jakub Kmoch a Kateřina uzavřeli manželský svazek a Jakub také legitimizoval dosud narozené děti. Po uzavření manželství přišli na svět ještě bratři Jan a Rudolf. Kmochův otec byl hráč na klarinet a hrál lidovou hudbu. Již jako dítě se František naučil hrát na housle a v 10 letech psal první drobné skladby. Oba rodiče ho v tomto odmala podporovali. I když měl velký talent, nerozhodl se pro studium hudby na konzervatoři.
Učitelství a Sokolská kapela
V roce 1868 studoval na pedagogické škole v Praze a roku 1869 nastoupil na místo učitele v Suchdolu. Kromě výuky hrál často v různých orchestrech, skládal hudbu a začal dirigovat. Roku 1873 byl odvolán z učitelského místa s odůvodněním, že zanedbával svoje učitelské povinnosti a místo toho vystupoval s hudebními soubory na plesech. Je však také možné, že šlo o politické rozhodnutí související s Kmochovou neskrývanou podporou Sokola. Kmoch byl totiž dirigentem kolínského Sokolského dechového orchestru; ten sehrál v roce 1873 významnou roli při zahajovacím ceremoniálu Gymnastického festivalu v Praze, kdy návštěvníci oceňovali jak jeho interpretaci lidových písní, tak i původní Kmochovy skladby. V roce 1871 založil vlastní osmičlený orchestr, zárodek této kapely. Orchestr se rozrostl na 25–40 členů, kteří v různých sestavách zvládli zahrát české písně a tance, dechové pochody i operní či symfonická díla.
V této době se oženil s Josefou Kahslovou, dcerou dělníka z Kolína; později spolu měli pět dcer.
Za dirigenta si Kmocha zvolila také kolínská městská kapela; při ní Kmoch založil školu hudby, která získala státní uznání roku 1882. Ačkoliv dostával řadu nabídek od jiných měst, aby se stal dirigentem jejich dechového orchestru, Kmoch je odmítal a zůstával věrný Kolínu. Kmochovo „Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině...“ si nelze představit bez města, pro které vzniklo, stejně jako Kolín bez Kmochovy kapely a jeho písní. Kmochova hudba, v nejlepším slova smyslu zábavná a lidová s vědomě vlasteneckým vyzněním, si získala srdce Kolíňáků a stala se neodmyslitelnou součástí akcí jednotlivých spolků, mezi kterými měl přední postavení Sokol. Se svým vynikajícím orchestrem hostoval ve Vídni, Budapešti a Krakově v Nižním Novgorodě při korunovaci cara Mikuláše II a podnikl dokonce tříměsíční turné po Rusku. Vychoval řadu hudebníků, kteří pokračovali v tradici kolínské kapely i po jeho smrti.
Kmoch se také dožil nového vynálezu – mechanického záznamu zvuku. Díky němu si dnes můžeme poslechnout i jeho originální nahrávky. V roce 1904 začal nahrávat na toto nové médium, když v Praze natáčela berlínská pobočka americké firmy Columbia. Vydala pak asi tucet snímků současně na fonografických válečcích i na jednostranných či oboustranných gramodeskách. Příští rok firma vydala další nahrávky Kmochovy kapely, ale nyní již jen na gramofonových deskách. Ve stejném roce 1905 nahrával Kmoch v Praze také pro tehdy největší gramofonovou společnost The Gramophone Company Ltd. se sídlem v Londýně. Jednalo se o dvě desítky nahrávek, z nichž se dodnes dochovala jen polovina. Pro tuto firmu pak Kmoch nahrál ještě v roce 1910 dalších dvanáct snímků. Do třetice v letech 1905 až 1907 natáčel asi dvacítku skladeb pro firmu International Talking Machine Co. Ltd.
Závěr života a tradice Kmochovy hudby
Ke konci života se u Kmocha začalo projevovat neustálé fyzické i psychické vypětí, které bylo spojeno s funkcí kapelníka. Zmáhaly ho nemoci, které mu bránily věnovat se plně hudbě. Umírá 30. dubna 1912. Místní noviny věnovaly velký prostor této truchlivé zprávě. Pohřeb kolínského kapelníka se konal 3. května za velké účasti přihlížejících.Od roku 1961 organizuje město Kolín každoroční festival dechových orchestrů Kmochův Kolín; na něj pravidelně přijíždějí nejlepší dechové orchestry z celé Evropy. Za více než čtyřicet let získal světové renomé a stal se jedním z nejvýznamnějších festivalů svého druhu v Evropě. Jeho součástí bývá každoročně průvod muzikantů a mažoretek městem nebo pietní akt u hrobu Františka Kmocha. Jeho jméno také stále nese městský dechový orchestr. Kmochovo působení v Kolíně připomíná také pamětní deska na domě, ve kterém od roku 1848 až do své smrti žil a pracoval. Kmochův pomník se nachází na labském ostrově nesoucím umělcovo jméno. Právě zde, v parkově upraveném lužním lese, orchestr pod vedením Františka Kmocha často koncertoval. Pamětní deska je umístěna také na budově Sokola v Kmochově rodišti – v obci Zásmuky. Kmochovo jméno není připomínáno pouze v jeho Kolíně, ale pojmenovány jsou po něm ulice v mnoha českých městech. Roku 1998 při příležitosti 150. výročí jeho narození vydala Česká národní banka stříbrnou pamětní minci s jeho portrétem v nominální hodnotě 200 Kč. V roce 2008 od 22.11 – 15. 1. 2009 bylo v Národním muzeu možné navštívit krátkodobou výstavku k 160. výročí jeho narození.
Kmoch je spolu s Juliem Fučíkem považován za nejoblíbenějšího českého skladatele pochodů. Jeho dílo zahrnuje asi 500 skladeb, z nichž mnohé zlidověly.
Andulko šafářova Nad Labem
Česká muzika Návštěva ve Vídní
Dechovka hraje Plzeňský pochod
Duo pro dvě trubky Pod starodávnou
Festivalový pochod Pod našima okny
Hoj, Mařenko! Pode mlejnem
Jarabáček Podšumavské stráně
Jara mládí Překrásná Praho
Kolíne, Kolíne Romance pod křídlovkou
Koně vraný Rozmarná
Letem světem Roztomilá
Měsíček svítí Sokol nazdar!
Milý sen-koncertní valčíky Sokolský den
Moje krásná vlast Šli panenky silnicí
Můj koníček Vraná koně
Muziky, muziky Vy hvězdičky
Na hradě-kvapík Za sokolským praporem