Karel Hašler
Karel Hašler český písničkář, herec, skladatel, dramatik a režisér se narodil
31. října 1879 v Praze-Zlíchově dělnické rodině. Oba jeho rodiče pracovali ve
smíchovských sklárnách. Původně se, na popud otce, vyučil rukavičkářem, ale v
tomto řemesle nespatřoval svou budoucnost a velmi brzy utekl k divadlu. Nejdřív
vystupoval v kočovných divadelních společnostech Choděry a Dobrovolného, 1901 v
Brně a o rok později v Lublani. 1903 až 1915 byl členem Národního divadla,
zároveň účinkoval v různých kabaretech a varieté (Lucerna, Rokoko). Po vzniku
ČSR Lucernu několik let vedl a založil v Praze velkou revue po vzoru pařížských,
která však měla jen dočasný úspěch.
Písničky začal skládat již před první světovou válkou pod vlivem svého švagra
Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populární nejen pro výrazný
patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a velmi
často štiplavému obsahu na úkor politiků. Jeho populárnost a velké úspěchy
samozřejmě vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce
Zdeně. Hádali se o výchovu synů (Karel a Gino, kteří oba později odjeli do
USA). Od třicátých let žijí odděleně.
Největšího uměleckého filmového úspěchu dosáhl se dvěma rolemi v němém filmu:
doktor Uher v BATALIONU a varhaník ve Fričově VARHANÍKU U SV. VÍTA. Obě role
patří k největším kreacím českého němého filmu a kritika je tehdy srovnávala s
umělci mezinárodního kalibru.
S nástupem zvukového filmu se vrhl na tvorbu filmové hudby a písniček. Hned
první český zvukový film TONKA ŠIBENICE (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami
- Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. Roku 1932 hrál v Innemannově
filmu PÍSNIČKÁŘ, který sám napsal a je vlastně jeho biografií. Odsud pochází
mimo jiné i šlágr známý i dnes - Ta naše písnička česká. V následujících letech
vytvořil na dvacet filmových rolí, z nichž za zmínku stojí hlavně Josef
Dobrovský z filmu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934). Objevil se třeba v MATCE
KRÁČMERCE s Antonií Nedošínskou, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) s Hugo Haasem,
ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou.
Za druhé světové války pořádal pro lidi písňové večery burcující v nich
protiněmecké pocity a vlastenectví a odpor proti okupantům. Opět se vrátil k
svému starému zvyku výsměchů a parodování politiky skrze písničky. Ale Gestapo
to nenechalo jen tak být. Přijeli si pro něj na natáčení exteriérů pro film
MĚSTEČKO NA DLANI (1942), tři dny ho vyslýchali a pak ho propustili s tím, aby
přestal brojit. Ale nepřestal a dál zpíval písničky o tom, jak nacisti dopadnou
na čumák. Za několik dní, 2. září 1941 si pro něj přišli podruhé. Tentokrát jej
však již nepropustili.V půlce října byl odvezen do koncentračního tábora
Mauthausen, kde 22. prosince na následky zkopání na schodech zemřel. Podle jiné
verze ho přivázali k umyvadlu a tak dlouho polévali studenou vodou až umřel.
Z jeho písniček se jich mnoho zachovalo i do dnešních dnů, za všechny například
"Po starých zámeckých schodech", "Kampak na nás,
bolševici", "Pětatřicátníci", "Dopis ze zákopů",
"Čí je Praha? Naše!", "Ta naše písnička česká" a mnoho
dalších. Uvádí se, že napsal až třista písniček.
Ocenění
Již za jeho života byly podle jeho oblíbených písniček „hašlerek“ pojmenovány tvrdé bylinkovo-mentolové bonbony.
Jmenuje se po něm asteroid (37939) Hašler (1998 HA), objevený Lenkou Kotkovou.
Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela Hašlerka.
Při příležitosti 130. výročí jeho narození (31. října 2009) byl na Starých zámeckých schodech odhalen jeho pomník od akademického sochaře Stanislava Hanzíka.