Jaroslav Ježek

(25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York)

 

·               Jaroslav Ježek byl český skladatel), dramaturg a klavírista. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu.

·                Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba ke hrám a filmům, která téměř zlidověla.

·               Narodil se v Praze na Žižkově v rodině krejčího Adolfa a matky Františky (ulice Rokycanova č.8). Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. O dva roky mladší sestra Jarmila mu také z velké části pomohla zaplatit jeho první piano.

 

·               V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch.

 

·               V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR.

 

·               Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 36 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.

 

·               Dnes se po něm jmenuje konzervatoř se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.

Některá díla

·         Ezop a Brabenec

·         Bagatelles

·         Rapsodie

·         Bugatti-step

·         Tři strážníci

·         Život je jen náhoda

·         Tmavomodrý svět

·         Mercedes (tango)

·         David a Goliáš

·         Klobouk ve křoví

·         Nebe na zemi

·         Smutná píseň o Golemovi

·         Když jsem kytici vázala

·         Proti větru

·         Pochod stoprocentních mužů

·         Pochod optimistů (Hej rup!)

·         Pochod plebejců

·         V domě straší duch

·         Zlatá střední cesta