Gabriela Dvořáková:
Danny Elfman a filmová hudba

Současná populární hudba se dostává do podvědomí téměř každého z nás, ať se tomu bráníme či ne. Je nedílnou součástí masové kultury a převážná její část nám zní v rádiích a podmaňuje si internet maximálně rok či dva, aby se potom navždy ztratila neznámo kam. Za zmínku ale stojí hudba nám téměř neznámá, kterou ovšem slyšíme a podvědomě vnímáme mnohem častěji, než si sami uvědomujeme. Je to hudba filmová.                                                                                                                     

Filmová hudba vzniká jako prvek velice úzce spojený s konkrétním filmem. Hudební skladatel je tedy ve stálé spolupráci s režisérem a zároveň je jím dosti omezován. Hudba dotváří atmosféru k filmu, někdy dokonce posouvá děj (u muzikálu a filmového muzikálu, který tvoří podžánr muzikálu jako takového). Její psychologický význam, při sledování, je nezpochybnitelný. Právě proto vždy vzniká jako přesně ušitá namíru ke každé scéně i střihu.                                                                                      

Jména jako Patrick Doyle či Hans Zimmer něco říkají jen málokomu z nás. Ale pokud zmíníme názvy filmů jako Harry Potter či Deník Briget Jonesové (P. Doyle) nebo Gladiátor, Piráti z Karibiku, Rain Man, Perl Harbor (Zimmer), každý si zvučná jména filmových trháku dobře vybaví. U nás jsou pak známější naši muzikáloví (méně pak filmoví) skladatelé jako Karel Svoboda, Petr Hapka. Přesto jsou skladatelé, mající ohromný podíl na tvorbě filmu, nedocenění.                                                    

Danny Elfman, jeden ze současných skladatelů, patří v Americe k jedněm z nejoceňovanějších lidí vůbec. U nás ho bude pravděpodobně znát jen pár filmových milovníků. To je umocněno navíc tím, že jeho tvorba není tak tuctová a jednorázová, právě jako tvorba v současnosti nejznámějšího filmového skladatele Hanse Zimmra (Německo). Díla Elfmanova jsou jednoznačně nadčasová, s kouzelnou inspirací (a inspirativností) a především nás udiví jeho všestrannost, co do žánrů (viz. níže).                                                                                                                                                                                                          
Danny Elfman se narodil v Texasu v roce 1953. Hrál v divadle, kde se poprvé dostal blíže k hudbě i kompozici. Měl vlastní kapelu (v Texasu velice oblíbenou), se kterou natočil pár desek. Poté se začal již věnovat skladbě. (Více informací z jeho života lze získat na stránkách Wikipedie).                         

Elfaman je jeden z prvních skladatelů, který se odchyluje od jednolitého proudu produkce. Jeho hudba je na dobu, kdy začínal, naprosto revoluční. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, nikdo podobnou hudbu neskládá. Danny pracuje s klasickými nástroji, hlavně pak s dechy, ale i smyčci. Jeho hudba je na první poslech bláznivá, zároveň však rozpustilá, živelná a hravá. S tím však souvisí náročnost jak na hráče, tak posluchače. Možná právě proto se Elfman potýká na začátku své kariéry s velkým neúspěchem a kritikou.                                                                                                                           

Hlavní zlom nastává, když se setkává se začínajícím (mimochodem také nepochopeným a kritizovaným) režisérem Timem Burtonem.  Jejich první spolupráce začala u nepříliš známého snímku Pee-Weeho velké dobrodružství. Zde se však nastartovala jejich mnohaletá spolupráce, která trvá do dnes a při níž Elfman vdechnul slyšitelnou duši téměř ke všemu, co Burton natočil. Dalším společným snímkem byl Beetlejuice, k jehož nahrávání byl přizván i legendárním zpěvák Harry Belafonte. Jedná se o jednu z prvních parodií na horor, tomu pochopitelně odpovídá i hudba a ústřední melodie je dnes již kultovní záležitostí, kterou má Belafonte na svém repertoáru.:                                                   

https://www.youtube.com/watch?v=DLOUqizemI0
Mezi další prvotní filmy pro Burtona patří: Bathman, Ukradené Vánoce…
Přestože byl několikrát nominován na Grammy, stále nepřicházel žádný ohlas od širší veřejnosti či kritiků. První nominaci na Oskara získává teprve za hudbu k filmu Muži v černém. Stále bez ohlasu.
Na nějaký čas se Elfman od Burtona odlučuje a tvoří ústřední melodie k seriálu Simpsnovi (získává Emmy) a Zoufalé manželky.                                                                                                                                                      

V devadesátých letech nastává v jeho tvorbě obrat a hudba se celkově hodně uklidňuje. Ovšem na úkor původních nápaditých variací a netradiční kompozici. Paradoxně právě v tomto období se jeho hudba konečně stává o něco oblíbenější. Po četných nominacích na Oskara ho vyhledávají mnozí producenti a vyžadují spolupráci. Vzestup je obrovský. Elfman však začíná opět spolupracovat s Burtonem a vzniká Karlík a Továrna na čokoládu. Film je v podstatě parodií na sám sebe a i Elfman zde paroduje nejrůznější žánry. Současně se však výrazně inspiruje Afrikou, kde nějakou dobu pobýval, v netradiční kombinaci s jazzem i rockem. :                                                                         https://www.youtube.com/watch?v=cEVilNDXd0A&feature=related
Dále vzniká Mrtvá nevěsta, kde je znatelná inspirace židovským folklorem. :                                                

https://www.youtube.com/watch?v=6-srbkpKCxQ&feature=related
Jinak celkově navozuje hudba báječnou hororovou atmosféru. Navíc v tomto filmu můžeme slyšet Elfmanovu čistě klavírní tvorbu. :                                                                                                                                          

https://www.youtube.com/watch?v=8Xc93tvbw-0&feature=related
Spolupráce pokračuje nejnovějším filmem Alenka v říši divů (2010) ve spolupráci s Avril (první odkaz), přičemž ústřední melodie je povážována vedle Chicaga (viz. níže) za jedno z nejzásadnějších děl ve filmové hudbě vůbec, vezmeme-li v potaz námět a Burtonovo zpracování.(druhý odkaz):                

https://www.youtube.com/watch?v=xa2mJSZ0-mEhttps://www.youtube.com/watch?v=XYx4IKR1CXM&feature=list_related&playnext=1&list= MLGxdCwVVULXe2Ok5AVKjKNfTefbookXRk
Z tovrby k jiným filmům je třeba zmínit filmy Planeta opic, Milk, Charlotina pavučinka a především pak muzikál Chicago (2002), kde se ukazuje Elfmanova čistě jazzová, přesto netradiční kompozice:              

https://www.youtube.com/watch?v=Hm2qXT5JcQA
https://www.youtube.com/watch?v=luef1H24hU8&feature=related
A nakonec jeho nejnovější rocková tvorba k filmu Wanted (2008):                                                                      

https://www.youtube.com/watch?v=leJAPiaCx2c&feature=related

Všechny odkazy na skladby, které jsou zde uvedeny tvoří poměrně důležitou část filmu nebo zastupují ústřední melodii. Je však důležité zdůraznit, že jen v malých momentech a v málokterých filmech hudba nehraje po celou dobu filmu. Vnímáme ji minimálně, ale přesto ji někdo muset vytvořit. Musel ji uzpůsobit tak, aby neodváděla pozornost od děje a zároveň děj dokreslovala. V současnosti přicházejí často na trh CD pouze se soundtracky z filmů, kdy je vyzdvižen hlavně hudební skladatel. Bývají zde většinou právě i skladby, které jsou pouze kulisou a mnohé trvají několik desítek minut. U nás se tento trend zatím příliš neprosadil a podobná CD lze stáhnout ze stránek typu Ulozto.cz