EDITH PIAF
Narodila se 19. prosince 1915 v pařížské čtvrti Belleville, kde tehdy žilo mnoho imigrantů. Údajně přišla na svět na chodníku, ale v jejím rodném listu je nicméně uvedena Nemocnice Tenon. Piaf je francouzský hovorový výraz pro vrabce, tuto přezdívku dostala o dvacet let později. Její matka, Annetta Giovanna Maillard (1895-1945), se narodila v Livornu, v přístavním italském městě ležícím na západním okraji Toskánska.
Louis-Alphonse Gassion (1881-1944), její otec, byl normandský pouliční akrobat, který dřív působil u divadla. Rodiče Édith brzy opustili, a tak nějakou dobu žila s babičkou z matčiny strany. Předtím než její otec v roce 1916 vstoupil do francouzské armády, aby bojoval v první světové válce, vzal ji ke své matce, která vedla v Normandii nevěstinec. Tamní prostitutky se o Édith pomáhaly starat
Ve třech letech údajně oslepla následkem keratitidy a neviděla až do svých sedmi let.V roce 1929, v jejích čtrnácti letech, se přidala k pouličním vystoupením svého otce po celé Francii a poprvé zpívala na veřejnosti.Poté se začala živit jako pouliční zpěvačka ve čtvrtích Pigalle, Ménilmontant a na pařížském předměstí.
Spolu se přítelkyní Simone Berteaut (Mômone) pak zpívaly na ulicích. Édith bylo asi 16 let, když se zamilovala do poslíčka Louise Duponta. S ním měla také o rok později své jediné dítě, holčičku jménem Marcelle, ale stejně jako její matka, ani Édith nedokázala zkombinovat péči o dítě s životem na ulici. O Marcelle se tedy často staral Dupont, a to až do jejích dvou let, kdy zemřela na meningitidu.
Roku 1935 ji objevil Louis Leplée, majitel nočního klubu Le Gerny, který navštěvovali lidé z vyšších i nižších tříd. I přes její obrovskou nervozitu ji přesvědčil, aby zpívala. Poprvé ji divákům představil jako Môme Piaf (tj. Opuštěné vrabčátko), přičemž se nechal inspirovat jejím malým vzrůstem - měřila pouhé 142 cm. Tato přezdívka, a zároveň umělecké jméno, Édith zůstala po celý život. Leplée ji naučil základy vystupování na jevišti a doporučil jí, aby si na vystoupení oblékala černé šaty, které se pro ni pak staly příznačnými. Rozjel velkou reklamní kampaň, která přitáhla mnoho celebrit včetně herce Maurice Chevaliera, a která byla završena Édithinou premiérou. Vystoupení v nočních podnicích vedla ještě toho roku k natočení jejích prvních dvou nahrávek. 6. dubna 1936 byl Leplée zavražděn, Piaf byla vyslýchána a obviněna ze spoluúčasti na vraždě, ale nakonec byla zproštěna obžaloby. Aby si napravila renomé, spřátelila si Ryamonda Assa, se kterým následně měla milostný poměr. Raymond změnil její pseudonym na Édith Piaf. Získala si mnoho prominentních přátel jako M. Chevaliera nebo básníka Jacquesa Borgeata. Mnoho textů k písním si psala sama a spolupracovala se skladateli na hudbě. Roku 1944 objevila Yvese Montanda a stala se jeho učitelkou a milenkou. Po roce se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků ve Francii a rozešel se s ní, když byl skoro stejně slavný jako ona.
V Paříži byla v té době velmi žádanou a velmi úspěšnou kabaretní umělkyní. Po válce se stala mezinárodně známou hvězdou, objížděla Evropu, Spojené státy americké nebo Jižní Ameriku. Na začátku 50. let také pomohla nastartovat kariéru Charlese Aznavoura, když ho s sebou vzala na turné po Francii a Spojených státech a nahrála některé jeho písně. V USA nejdřív neměla příliš velký úspěch, tamější publikum na ni pohlíželo jako by byla bez energie. Nicméně poté, co vyšla velmi kladná recenze jednoho prominentního newyorského kritika, její popularita vzrostla natolik, že se osmkrát objevila v pořadu Eda Sullivana ( Beatles,Elwis Presley) a dvakrát vystupovala v Carnegie Hall
Trvalé slávy dosáhla Édith Piaf v nejznámějším pařížském kabaretu Olympia Bruna Coquatrixe, kde vystupovala v sérii koncertů v období mezi lednem 1955 a říjnem 1962. Nahrávky z pěti z těchto koncertů (1955, 1956, 1958, 1961, 1962) byly vydány na CD a nikdy se nepřestaly vydávat.V dubnu roku 1963 Édith Piaf nahrála svou poslední píseň s názvem L'homme de Berlin.
Během Druhé světové války často vystupovala na společenských akcích německých jednotek a mnoho lidí ji označilo za zrádkyni. Po válce se nechala slyšet, že pracovala pro francouzské hnutí odporu proti německé okupaci Résistance, přestože pro to neexistuje žádný důkaz. I tak si ale udržela národní i mezinárodní oblibu.
Její životní láska, ženatý boxer Marcel Cerdan, zemřel při letecké nehodě v říjnu 1949 během letu z Paříže do New Yorku, kde se s ním Édith měla setkat. Jejich milostný poměr obletěl celý svět a zaplnil titulní stránky novin.
V roce 1951 se Piaf vážně zranila při automobilové dopravní nehodě spolu s Charlesem Aznavourem. Zlomila si dvě žebra a ruku a poté měla velké problémy se dostat ze závislosti na morfinu a alkoholu. Další dvě téměř smrtelné autonehody, které prodělala, celou situaci ještě zhoršily. Několikrát byla na odvykací léčbě,ale bez výsledků. Piaf se následně vdala za zpěváka Jacquesa Pillse, po čtyřech letech se ale rozvedli a Edith si vzala Théa Sarapa, dvacetiletého řeckého kadeřníka, který se následně stal zpěvákem a hercem.
Zemřela na rakovinu jater 10. října 1963 ve věku 47 let. Je pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži, její hrob patří mezi nejnavštěvovanější.