Francis Albert Sinatra 

(12. prosince 1915, Hoboken – 14. května 1998, Los Angeles)

- americký zpěvák a herec, hvězda 20. století

Život a kariéra

Frank Sinatra byl jediným synem italskho páru. Na začátku druhé světové války mu byla kvůli protrženému ušnímu bubínku, způsobenému při porodu, přidělena lékařská klasifikace „4-F“, takže místo odvodu k letectvu mohl budovat svou kariéru.

Pro kariéru zpěváka se rozhodl pod vlivem Binga Crosbyho, kterého znal z rozhlasu. Začal zpívat v malých klubech a rozhlasových stanicích v New Jersey. Roku 1939 jej pro svůj velký orchestr získal Harry James. V roce 1940 se přidal k orchestru Tommyho Dorseye, kde si vydobyl slávu. Pro populární hudbu získal celou novou část publika – náctileté dívky, tzv. bobby soxers – do té doby mezi posluchače patřili spíše dospělí. Zpěv s Dorseyem Sinatrovi také přinesl jeho první filmové role, např. v roce 1942 v muzikálu Ship Ahoy.

Jeho kariéra jako zpěváka začala na přelomu 40. a 50. let upadat. V letech 1950–1952 účinkoval v televizní show společnosti CBS a později také v ABC. Role vojína Angela Maggia ve válečném dramatu „Odtud až na věčnost“ z roku 1953, za kterou získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, ho vrátil na vrchol.

V průběhu 50. a 60. let Sinatra vystupoval jako největší hvězda Las Vegas. Hrál významnou roli v desegregaci nevadských hotelů a casin v 60. letech tím, že přiměl kolegy z Rat Packu(parta přátel), aby nepodporovali podniky, kde odmítali obsloužit Sammy Davise(černoch).

Sinatrova pěvecká kariéra pokračovala až do 90. let i během důchodu. Živě vystupoval až do února 1995, a stihl vystoupit i s Bonem z U2, bohužel jako už téměř osmdesátiletý často potřeboval pomoc čtecího zařízení s textem.

Manželství a rodina

Sinatra se 4. února 1939 oženil se svou dětskou láskou, Nancy Barbatovou. Spolu měli tři děti: Nancy, Franka Juniora a Christinu . Přestože Frank nebyl své ženě příliš věrný, byl oddaným otcem. Poté, co vyšla ve známost jeho aféra s herečkou Avou Gardnerovou, se manželé v roce 1950 rozešli a 29. října 1951 byli rozvedeni (přestože Nancy měla proti rozvodu z náboženských důvodů námitky). Po této události měl Sinatra pletky ještě s dalšími 5 ženami.

Dne 8. prosince 1963 byl unesen Sinatrův syn, Frank Sinatra, Jr. Poté, co Sinatra zaplatil únoscům požadované výkupné $240 000 (dokonce nabídl únoscům $1 000 000, pokud syna vrátí, únosci kupodivu tuto nabídku odmítli), byl syn 10. prosince v pořádku propuštěn. Únosci byli později dopadeni a odsouzeni.

 

Skandály a obvinění

Sinatra byl mnohokrát obviňován ze styků s členy mafie a z toho, že jeho kariéru na pozadí podporoval organizovaný zločin. Sinatra byl blízkým přítelem rodiny Kennedyů a přítelem a stoupencem prezidenta J. F. Kennedyho. O mnoho let později Sinatrova nejmladší dcera Tina tvrdila, že Sinatra spolu s mafiánem Samem Giancanou pomohl Kennedymu zvítězit v důležitých primárkách v roce 1960 tím, že získal hlasy odborů. A to nebylo jediné obvinění…

Novinář Pete Hamill ve své knize napsal, že Sinatra byl „nejdůkladněji vyšetřovaným americkým umělcem od doby Johna Wilkese Bootha“. Sinatra sám řekl: „Jistě, znal jsem některé tyhle chlápky. Trávil jsem spoustu času v hospodách. A hospody neprovozují Křesťanští bratři. Pohybovalo se tam spousta chlápků, kteří vycházeli z prohibice a provozovali celkem dobrý hospody. Byl jsem dítě. Pracoval jsem na místech, kde bylo otevřeno. Zaplatili vám a šeky byly kryté. Nepotkal jsem tam žádné nositele Nobelovy ceny. Ale kdyby František z Assisi byl zpěvák a pracoval v hospodě, potkával by stejné chlápky.“

Ocenění

-          10 cen Grammy,

-          včetně cen za nejlepší album roku za Come Dance With Me (1959), September of My Years (1965) a Strangers in the Night (1966)

-           nejlepší píseň, Strangers in the Night v roce 1966

-           šestnáctkrát vyhrál ocenění čtenářů časopisu Down Beat pro zpěváka roku,  šestkrát cenu pro osobnost roku, dvakrát jmenován jako zpěvák roku přímo kritikami

-          sedmkrát byl v časopise Playboy jmenován mužským vokalistou roku

Recenze:

V roce 1983, Stephen Holden:

„Frank Sinatra je historie populární hudby. […] Jako Presley a Dylan – jediní další bílí Američané od roku 1940, jejichž popularitu, vliv a mytickou moc lze porovnávat se Sinatrou – bude Sinatra žít navždy. Prakticky vynalezl frázování moderních populárních písní.“

V 90. letech, Jonathan Schwarz:

„Věřím, po celém životě uvažování, že Frank Sinatra byl nejlepším hudebním interpretem, kterého tato země kdy zplodila.“